bez obav,

odejdou do předčastných, nebo invalidních (mají kontakty) důchodů a už nikdy nebudou muset pracovat. Ostatně, jak byli zvyklí.

Re: bez obav,

ty důchody jsou nižší než platy a aleaspoň nebudou "škodit".

Jak, co pak s nimi????????

Co to je za otázku? Já když se o sebe jako živnostník nebudu schopen postarat, bude se tím někdo zabývat? Samozřejmě, že se tím nikdo trápit nebude a proto se tím musím zabývat jen já sám a nikdo jiný mi práci nevymyslí, já si musím lámat hlavu jak se uživím. Tak hergot jestli je něčí práce nadbytečná, tak ať se kouká začít starat aby byl sám sobě něco platný. Proč pořád někdo chce dělat někomu zaopatřovací ústav. Jsem ochoten platit daně pro to aby se stát postaral o lidi prokazatelně nemohoucí a to ještě ne vlastní vinou a lidi staré popř. krátce před důchodem. Lidi, kteří jsou buď lemplové nebo si zkur.... zdraví drogami a nezřízeným zp. života ať si nesou důsledky sami.

Re: Jak, co pak s nimi????????

bez obav, pro vás je tu úřad práce stejně jako pro ně.....ale že by nějaký živnostník byl neschopný? To přece v tomhle státě platí pouze o státních zaměstnancích.

U soukromníka je samokontrola.

S úřadem se nic neděje, bez ohledu na to,jestli úředník pracuje jak šroub nebo se fláká  a v pracovní době nakupuje. S úřady se něco děje jen tehdy, když to rozhodnou politici a to zase úředník nemá šanci ovlivnit.  Úředník tedy pracuje dobře jen tehdy, když má za zády šéfa a ten ho kontroluje. Když to šéf nedělá, tak bez ohledu na to, co šéf říká a jaká jsou pravidla, úředník se fláká, jak mu to vyhovuje.

U soukromníka je to přesně opačně, práce toho člověka, v závislosti na velikosti firmy více nebo méně  ovlivňuje přímo to, jak si firma vede a kolik peněz se tomu člověku může dát. Šéf tam nemá čas toho člověka neustále kontrolovat, tam je zvykem, že interní předpisy a co šéf jednou řekne, to platí a zaměstnanci se tím musí řídit. Když do takového prostředí přijde úředník, připadá siže má úplnou volnost a tak se podle toho chová. Šéf přímo nekontroluje, nevodí obvykle za ručičku, jen sleduje, jak se ten nový člověk chová. A pokud nevyhovuje, propustí ho a úředník se potom diví proč.

Jejich starost.

trefa ....hřebíček na hlavičku

článek fakt sedí. ....přechod úředníka do komerční firmy trochu připomíná žáka prvního stupně ZŠ nad knížkou s diferenciálními rovnicemi. V očích jen úžas totálního nepochopení následovaný rychlou ztrátou zájmu karma

není úřad jako úřad

mohu porovnávat soukromou i státní sféru a ačkoli je to paradox, úřad kde jsem, má menší byrokracii než velký celorepublikový finanční podnik, kde jsem byl dřív. pak přesunuli moje pracoviště o hodinu a půl dál. a makám u státu víc než v soukromé sféře, mám tu víc pc na starosti než u soukromníka. co mě tu drží, že mám deset minut do práce a ušetřenej čas za dojíždění do Prahy jsem přetavil ve studium. ještě potřebuju tavit půl roku a nebojím se návratu zpět do soukroma. a pár lidí kolem mě tu je, co se nemusí bát v soukromé sféře. většinu asi drží na místě to dojíždění, to dneska není zrovna levný a je to časově náročný a co člověk dostane jinde navíc, to by zase projel. taky je tu pár kafařů lehárko, co se musí bát o místo, ale ty šikovní, co makají i za ty lehárka, až se rozhoupou, tak vklidu u soukromníka někoho vyšoupnou. někdy i v soukromé sféře potkám lidi, u kterých si řikám, ty by nevzal ani stát.

Ryba smrdí od hlavy

Ta pracovnice byla jen důsledkem neschopného vedení. Má tehdy známá přešla ze státní správy do soukromého sektoru. S výrazným růstem platu přišel také nárůst pracovní doby.

A budou ty pracovníky

státní správy snižovat od hlavy, nebo od paty?

Perfektně popsané

Děkuji za článek, perfektně popsané.

Takto propuštěný pracovník má tři možnosti: 1) jít do rizika, které asi dosud nepoznal, a to jít do sféry OSVČ a najít si své místo na slunci, kde trošku poopraví své dosavadní mínění o úrovnia potřebě státních zaměstnanců.

2) jít pracovat do soukromé firmy, jak popsáno v článku. Neznamená to ovšem, že musá dopadnout nutně jako ona paní, třeba se uplatní velmi dobře. Tady i v případě bodu 1) bude záležet na tom, jak bude chtít na sobě pracovat

3) zůstane nezaměstnaný. Pro něho podstatně snížená životní úroveň, pro stát a jeho kasu výhra. Takový "pracovník" přijde státní kasu měsíčně na pakatel ve srovnání, co by vyplatil za za zbytečnou práci, energii, vybavení pracoviště, benefity ap.

Smutná pravda