Sluníčkáři, co si pod tím pojmem představit?

K napsání tohoto článku mne inspirovala jedna z diskutujících, která považovala skutečnost, že jsou za sluníčkáře označováni příznivci kvót přistěhovalců, za velice trapnou

Vzhledem k tomu, že dříve používané označení „pražská kavárna“ je nepřesné, neb se tito lidé zabydleli i na pražském a brněnském magistrátě, a pochybuji, že pan Halík, či paní Šabatová si libují posedávat v kavárnách, zdá se mi všeobjímající a místně neutrální označení “sluníčkáři“ za přesnější.

Lidé, pro něž se označení  „sluníčkáři“  stalo  již jakýmsi  termín technicus, neb  je i součástí Wikislovníku, dle mne, z větší, či menší části, se vyznačují těmito společnými znaky:

• Z lidských práv si udělali moderní náboženství a s vitalitou katolických inkvizitorů bojují proti všem, kdo v jejich očích  jakýmkoliv způsobem poruší jimi samými stanovená práva kohokoliv, kdo je pod jejich imaginární ochranou. Výsledkem je, že lidská práva jsou nadřazena občanským povinnostem a například právo menšiny žít podle svých kulturních a náboženských zvyků je nedotknutelné, i když se dostalo do rozporu z právy většiny žít podle  zvyklostí, které se staletým vývojem staly normou občanského soužití ve střední Evropě. Extrémní (fundamentální) pojetí politiky lidských práv , zvláště patrné u ombudsmanky Šabatové a ministra Dientsbiera, se nezadá s filozofií náboženské policie, tak jak funguje v Iránu, či Sauské Arábii.
• Jsou vyznavači korektního vyjadřování a s vehemencí moderních Koniášů pronásledují každý projev, který vybočuje z jimi stanovených hranic vytyčujících korektní jednání a slovní projev.V důsledku jejich inkvizičního působení vznikají absurdní situace, kdy z mediálního slovníku mizí zažité slovní obraty, některé věci a děje dostávají až komické nové názvy a jsou-li vyznavači kultu korektního vyjadřování vlivnými lidmi v politice nebo veřejném životě, v pravdě przní hovorový slovník českého jazyka.
• Mají sklony vyznávat lásku ke všem živým bytostem planety s výjimkou těch,  kteří tuto jejich všeobjímající lásku nesdílejí. K těm se chovají agresivně a značkují je jako xenofoby, rasisty, islamofoby, cikánofoby, popřípadě i fašisty nebo nácky. Všichni, kdo mají  jiné názory než oni, jsou extrémisté, jež je třeba pacifikovat, pokud možno jim zabránit jakékoliv ucelené vystupování ve veřejných sdělovacích prostředcích a pokud chtějí vystupovat na veřejných shromážděních, tak jim tato vystoupení i pomocí silových složek, znepříjemňovat.
• Milují přírodu tak, že kvůli nějakému náhodně sem z Balkánu přiletěvšímu motýlovi, jsou schopni zastavit budování dálnice a znepříjemnit tak život tisícům obyvatel vesnic, přes které denně projedou stovky long kamionů. Právo na nerušený život žáby nebo brouka je v jejich pojetí nadřazeno právu na nerušený život člověka.
• Naivně věří, že multikulturní soužití se stále se zvětšujícím počtem Afričanů, Arabů a Asiatů obohacuje Evropu a odmítají uznat skutečnost, že tato politika způsobila na mnoha místech Evropy existenci ghett obydlenými přistěhovalci, kteří právě tím, že si ponechali svoje kulturní zvyklosti, se stali  sociálně i pracovně nezačlenitelnými a nejsou tak schopni si sami vydělat prostředky na svoji obživu. Podle Eurostatu je více jak 70% imigrantů, kteří přišli do Evropy v posledních sedmi letech, sociálně negramotných a jejich nezařaditelnost do pracovního procesu  z nich udělala až do konce života čisté příjemně sociálních dávek. Podle mého nezvratného názoru se tak stalo  právě díky multikulturní politice Evropské unie.
• Aby se počty kulturně Evropu obohacujících  přistěhovalců zvyšovaly geometrickou řadou, vítají sluníčkáři ilegální migranty a to bez ohledu, zda jedná o válečné uprchlíky nebo kočovníky, kteří jen hledají místo pro snadnější život.
• Organizují různé humanitární akce na všech možných místech planety a ve svém zaměření na jiné kontinenty odmítají vnímat, že i u nás jsou tisíce lidí, kteří se ne vlastní vinou dostali do sociálně obtížné situace a  humanitární pomoc by rovněž potřebovali.
• Sdružují se v různých neziskových a nevládních organizacích, které za peníze z veřejných zdrojů provozují  činnost, kterou sice deklarují jako akce směřující k začlenění nezačlenitelných, či k přizpůsobení nepřizpůsobivých,  ale  bez jakéhokoliv reálného výsledku spotřebují na svůj provoz většinu prostředků, které jim dobrotivý stát přiděluje

Do zvláštní kategorie sluníčkářů řadím i vyznavače té jediné pravé pravdy a lásky, kteří:

• Se vyznačují neutuchajícím obdivem k životu a dílu Václava Havla a mnozí  z nich by uvítali i jeho svatořečení. Jejich tajným cílem je, aby v každém městě, či městečku bylo po VH pojmenováno letiště, náměstí, či ulice a když ne, tak alespoň byl instalován Havlův stoleček s posezením, aby se mohlo  nerušeně rozjímat nad jeho životními pravdami.
• Jsou  proklamovanými demokraty, ale ani po dvou letech  nejsou schopni se smířit s faktem, že v demokratické přímé volbě nezvítězil jejich kandidát a proto neustálými ataky napadají úřadujícího prezidenta a to mnohdy formami hraničícími s trestním právem

Domnívám se, že charakteristiku „sluníčkářů“ lze doplnit novými podněty, ale na druhé straně nevidím v tom, že je někdo sluníčkářem nazván, nějak zvláštní pozornosti hodnou záležitost. A trapnou už vůbec ne.

Pro někoho je prostě někdo sluníčkář, i když na slunce moc nechodí stejně, jako já jsem pro někoho xenofob a islamofob, i když žádnou fobií netrpím.