Nečas by měl v zájmu záchrany ODS a celé pravice v ČR odejít

"Příčinou volebního debaklu ODS není nic jiného než plíživé vyklízení prostoru na pravé straně politického spektra a ideová schizofrenie našeho konání" Je to první prohlášení Borise Šťastného se kterým souhlasím bez výhrad.

ODS už není česká pravicová strana orientována jako liberálně–konzervativní a prožívá ideovou i personální krizi. V prvé řadě ji chybí skutečný lídr. Každý ideový proud a strana, která chce být jeho vůdčí silou, potřebuje mít ve svém čele lídra-vizionáře, který nepovažuje neustálé ustupování  z ideových pozic liberálně konzervativní pravice za nutný kompromis z hlediska dosažení programových cílů. ODS, chce-li obhajovat pozici hegemona pravice, potřebuje mít předsedu, který kolem sebe shromáždí osobnosti z řad těch, kdo v ODS je schopen důsledně  prosazovat konzervativní pravicovou politiku a stane se jejich nezpochybnitelným vůdcem jako svého času Václav Klaus. Respektovaný lídr nutí ke kompromisu jiné a rozhodně se nenechá vodit „na provázku“ při řízení vnitrostranického života od korupčníků ve své straně a při prosazování  programových cílů své strany na vládní úrovni jako Nečas od Kalouska a jeho TOP09.
Průšvih vidím v tom,že ODS nemá ve vedení odborně fundovaného ekonoma s realistickým národohospodářským uvažováním, jako byl ve své době Václav Klaus, Ivan Kočárník, či Tomáš Ježek. Absence ekonomů-národohospodářů spolu s Nečasovou "zálibou" v ustupování silným osobnostem  zapříčinila  stav, že Nečas ponechal hospodářské řízení státu v rukou chemického technologa Kalouska. Je ryze Nečasovou chybou, že řízení státních financí přenechal  člověku z něhož výslednice absence kvalitního ekonomického vzdělání a odchodu náměstka Janoty, který jej usměrňoval, udělala neřízenou střelu prosazující ryze asociální politiku vlády, která nehledá úspory ve výdajích státu, což je znakem pravicových vlád, ale hledá rozpočtovou rovnováhu  zvyšováním příjmů zvýšenou daňovou zátěží občanů a podniků, což je znakem levicových vlád.
To, co provádí současná vláda, za jejíž kroky má Nečas svou nedílnou odpovědnost, není plnění programových cílů ODS, ale jen úlitba skupinovým zájmům českých oligarchů, která jde svými dopady proti zájmům většiny obyvatel České republiky. Konzervativní pravicová politika k jejíž atributům se ODS od svého založení hlásila, totiž není ve své podstatě asociální, což je znakem většiny kroků této vlády, protože nesměřuje nikdy proti té skupině obyvatel,která se chce vlastním přičiněním sama postarat o svou životní úroveň  anebo svou hospodářskou politikou by nikdy nesabotovala snahu domácího průmyslu vymanit se z krize.
Zvyšování daní, rozšiřování vlivu státní byrokracie, rostoucí náklady na státní službu, zhoršování podmínek pro fungování řemeslných živností,nepružný pracovní trh, totální rozklad odborného školství, které se díky vládní školské politice naprosto odtrhlo od celospolečenských potřeb a nesmyslná sociální politika podporující více neaktivní jako aktivní skupiny obyvatel, rozhodně  není vizitkou pravicové vlády. Nečasova vláda svým působením je spíše  hybridem socialistické  a zkorumpované vlády banánové republiky než pravicovou vládou uvádějící v život moderní liberálně-konzervativní politiku.

Václav Klaus ve svém abdikačním projevu, kterým se vzdal čestného předsednictví ODS jasně hovořil o  přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbistických zájmů než idejí. Tato přeměna začala za Mirka Topolánka a pod Nečasovým vedením se ODS k politice rozbředlého „středu“ ještě více posunula.

Nečas jako předseda strany  slíbil  voličům před parlamentními volbami, že ODS bude prosazovat nízké daně, nezadluženou budoucnost, podporu rodin s dětmi, snižování byrokracie, uvolnění podnikání,levný a bezpečný stát  a že nebude předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie.
Nečasova vláda  žádný z těchto  předvolebních slibů neplní a častokráte činí přesný opak. Proto se nejenom  voliči ODS, ale všichni liberálně-konzervativně smýšlející občané naštvali a dali to jasně svou absencí v těchto volbách najevo. Bude-li v tomto trendu pokračovat, debakl ODS v parlamentních volbách bude ještě větší.

Jakékoliv Nečasovy výmluvy a hledání zástupných důvodů, kterými chce ospravedlnit katastrofální propad v počtu příznivců a sympatizantů ODS je jen důkazem toho, že Nečas nejenom nemá politický „killer instinkt“ tolik důležitý pro politického lídra, ale ani neumí nést chlapskou odpovědnost za své vlastní chyby a omyly. Proto by měl zcela odejít z „velké“ politiky, na kterou nemá (jak již několikrát v minulosti prokázal) potřebné vlastnosti.
Nenajde-li ODS ve velmi krátké době ve svých řadách nebo neimportuje-li do svých řad, osobnost mající politické i osobnostní vlastnosti potřebné pro lídra politické strany a objeví-li se hodnověrný lídr v jiné programově pravicové straně,tak se ODS stane stranou druhého řádu nebo z politické scény zmizí zcela.