Lidská práva nejsou pouhým právem minority na zvýhodnění

V tisku i televizi se neustále vynořují stále nové a nové vládní i nevládní organizace, které mají v náplni činnosti tak zvanou "Romskou problematiku" a přesto „Romská problematika“ nejenom existuje pořád, ale naopak v poslední době eskaluje čím dál víc. Vzhledem k tomu, jak se objevují nové a nové názvy dosud neznámých organizací ve skutečnosti se jen přiživujících na palčivém „Romském problému“, rostou i náklady na jejich provoz. Daňoví poplatníci by se už měli začít intenzivně a neodbytně ptát, jestli jsou jejich prostředky vynakládány efektivně. Kdejaký novinář našel odvahu rozkrývat plýtvání veřejnými prostředky v různých oblastech veřejného života , ale nevím zda některý z investigativních novinářů najde odvahu zabýt se plýtváním prostředků v oblasti korekteně (spíše falešně) nazývané „Začleňování sociálně vyloučených Romů“.
Vsuvka: Nevím sice proč se v Česku ustálil název Romské etnikum,když etnikum jsou Cikáni a takto jsou národními jazykovými modifiokacemi  nazývání v celé Evropě(německy Zigeuner, italsky Angaro;francouzsky Tsigane,švédsky Zigenare,maďarsky Cigán,polsky Cygan, anglicky Gypsy..atd.atd) a Rómové je „jen“ skupinové označení pro jeden jeho rozvětvený klan převážně se pohybující ve Střední Evropě. Název Romové, jakkoli zdánlivě politicky korektní, ve skutečnosti diskriminuje příslušníky jiných Cikánských klanů, kteří se u nás  v nemalém počtu vyskytují také
…ale to je vedlejší.
Mne daleko víc rozčiluje kolik prostředků z našich daní se věnuje na provoz neefektivní vládní agendy  (např. Rada vlády pro záležitosti romské menšiny, či Agentura pro sociální začleňování při Vládě ČR) i na provoz zcela neprůhledné i bezcílné práce různých „neziskovek“ zabývajících se problematikou soužití minority s majoritou jejichž počet je tak velký, že i po hodinovém hledání na internetu jsem jejich úplný seznam nevypracoval.  Aby nevznikl dojem, že všechny aktivisty neziskovek považuji jen za  vyžírky, kteří se chytli příležitosti a z „Romského problému“ si udělali výnosnou živnost předesílám, že si lidí pracující obětavě s úmyslem pomoci Cikánům v začlenění do společnosti nesmírně vážím. I když chápu, že alespoň z jednoho nepřizpůsobivého Cikána žijícího naprosto vědomě v tak zvaně „vyloučené“ Rómské komunitě učinit občana žijícího řádným životem pracujícího člověka stojí nemalé úsilí i mnoho prostředků, začínám vážně pochybovat o smyslu jejich práce, protože se podle mne  zvrhla v jeden cíl: Vymoci pro tyto „vyloučené“ jenom další finanční prostředky a jiné výhody dále jim umožňující relativně pohodlný život ve „vyloučenosti“ způsobem, který opovrhuje všemi povinnostmi občanskými.
A tak je nutno zahájit veřejnou (skutečné veřejnou a ne jen mezi zainteresovanými aktivisty) , zda  oblast všeobjímající sociální starostlivosti Vlády ČR o ohraničené skupiny svých spoluobčanů není zralá na revizi.  Možná prvním efektivním krokem Vlády směřujícím ke zlepšení situace v  problematice „nezačlenitelných“ občanů by možná bylo nahradit ve funkci Vládního zmocněnce pro lidská práva Moniku Šimůnkovou někým, kdo by tuto funkci  hodlal vykonávat z pozice reality a opustil snové vize idealistických vizionářů ve kterých se tato dáma  s naivními představami o smyslu své činnosti zcela zřetelně utápí. Lidská práva, která jsou diskriminačně uplatňována u skupiny obyvatel, kterým je respekt k lidským právům jiných bytostně cizí, nejsou lidskými právy jejichž základní výčet obsahuje Všeobecná deklarace lidských práv ve znění jak ji přijalo Valné shromáždění OSN. Lidská práva v podobě jak jsou veřejnosti manipulativně předkládaná vládními i nevládními agenturami při obhajobě protekčního chování státu k Cikánskému etniku, mají naprosto jinou věcnou i filozofickou náplň než je obsahem této „Deklarace“ neboť právo bez povinnosti právem ve skutečnosti není, což autoři "Deklarace" zcela jistě chápali. 
K „Deklaraci“ se sice veřejně hlásí většina romských i neromských aktivistů, ale ve vztahu k „neromské“ většině  principy této deklarace abstrahují. Tak jsou práva jedné skupiny státem vědomě nadřazována právům  jiné, v našem případě většinové, skupiny obyvatel.  To rozhodně neměli na mysli autoři „Deklarace“ ani zástupcí států, kteří Deklaraci do svého právní řádu zařadili.

V textu  „Deklarace“ jsou, mimo jiné, zakotvena tato práva:
() Každý má rovná práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
 () Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
()Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
Nechám na zvážení každého čtenáře, jak plní stát svou úlohu ochránce práv všech svých občanů v případech, kdy dojde k zásahům do práv majority ze strany příslušníků minority. Jsem přesvědčen, že má-li plnit úřad Vládního zmocněnce lidských práv svoji funkci opravdu odpovědně, tak jednou z jeho priorit musí (!!) být nekompromisní postup s cílem dosáhnout vyváženosti práv a povinností u všech občanů bez rozdílu.

Úřad zmocněnce musí jednat v zájmu dodržování lidských práv a ne jen dohlížet nad zvýhodňováním práv jedné skupiny bez vyžadování povinností jako se to děje dosud. Sice se to v období od extremních diskriminačních aktů prováděných úřadem zmocněnce v době působení Kocába a Stehlíkové v této funkci poněkud zlepšilo, ale chce to víc odvahy aby se Lidská práva v naší společnosti uplatňovala opravdu korektně a spravedlivě vůči všem obyvatelům!